Odrazy modré tmy je olej na plátně

Odrazy modré tmy je olej na plátně 40x65,5 cm a váha 1,2 kg. který stylově spadá do proudu neo-expresionismu nebo raného postmoderního expresivismu, typického pro 80. léta. Je to surový, syrový portrét, který se nesnaží o realistické ztvárnění, ale o zachycení vnitřního stavu nebo intenzivní emoce.
Dominují dramatické kontrasty – hluboká, temná, téměř inkoustová černá obklopuje světelnou, bělavou a místy nažloutlou plochu tváře. Chladné modré a šedé tóny evokují stíny, noc nebo melancholii, zatímco jediné, ostré akcenty tvoří sytě rudé rty, působící jako ohnisko ve tmě, možná symbol vášně, promlouvajícího slova nebo potlačené touhy.
Malba je provedena s pastózním, dravým rukopisem. Štětce, možná i špachtle, zanechaly na plátně zřetelné, strukturované tahy (viz detaily), zejména v tmavých plochách, kde barva tvoří krakelovaný (popraskaný) reliéf, což dodává dílu na stáří, zranitelnosti a hluboké textuře. Kontrastuje to s plošším, avšak neklidným nánosem bílé a pleťových tónů na tváři. Obraz je spíše intuitivní než akademický.
Jde o fragment ženského (nebo androgynního) obličeje, zasazeného do temného, neurčitého prostoru. Postava má hypnotický, možná zamyšlený nebo znepokojený výraz. Modré tóny kolem očí a lícních kostí naznačují buď modřín, hluboký stín, nebo intenzivní líčení. Rudá ústa uprostřed kontrastní běloby tváře a tmy okolí působí jako brána k vyjádření, jako jediný barevný záchvěv života v černo-modrém víru.
Původem a datací (1987) lze dílo zařadit do pozdní fáze Studené války a období změn (např. v tehdejším Československu a Východním bloku). Takovýto expresivní, emočně naléhavý a temný styl by mohl být odrazem společenského neklidu, touhy po svobodě, introspekce, nebo osobního boje umělce, který se vzpírá oficiálnímu (např. socialistickému) realismu. Autor pravděpodobně patřil k progresivním, neoficiálním nebo "undergroundovým" umělcům.
Na poslední fotografii je patrné je patrné, že se nejedná o standardní hladké malířské plátno, nýbrž o hrubou, režnou textilii (možná jutu, hrubé lněné plátno, pytlovinu nebo podobný materiál). Tato látka má velmi výraznou, nepravidelnou vazbu.
Použití takto hrubé a "neušlechtilé" látky zesiluje syrovost, zemitost a expresivitu malby. Je to záměrné odvrácení od tradičních, jemně šepsovaných pláten a posiluje dojem autenticity a anti-akademismu. Bílá, křídová substance viditelná na zadní straně je pravděpodobně podkladová vrstva šepsu, která byla nanášena velmi nepravidelně a pronikla do mezer hrubé vazby plátna.
Celkově jde o silný, emocionální expresivní portrét s hlubokou texturou, kde se střetává temná melancholie s jediným ohněm rudých rtů. Hrubá látka z roku 1987 podtrhuje jeho nonkonformní a naléhavý charakter, reflektující dobu osobních i společenských pnutí.
T258
Z
1290